VodaHory.cz - Vše na vodu a hory
VodaHory.cz
Vše na vodu a hory...
×
 x 

košík je prázdný

Kontaktujte nás +420 733 549 675
info@vodahory.cz

Původní plán byl vyrazit na Glockner severkou Pallaviciniho kuloárem. Počasí nám, ale nepřeje, je tam moc sněhu a větrno. Tak jsme donuceni změnit plán. Nakonec padlo rozhodnutí na slovinský Triglav (2864m)

Všichni jsme již byli na Triglavu v létě. Já zatím ještě ne. Počasí má být pěkné až do neděle. Výstup na Triglav je možný z několika stran - my si zatím myslíme, že i v zimě.  Protože jsme naspeedovaní horolezci, máme v plánu vystoupat po hřebeni ze severozápadu - cestou zvanout Bambergova Pot. Z Mojstrany proto vjíždíme do údolí Vrata, projíždíme zákaz vjezdu, přece “kluci tudy normálně jezdí” a jedeme úzkou, zasněženou ale prohrnutou cestou, kam až nás pustí, abychom se nemuseli zbytečně hýbat pěšky. O půl třetí odpoledne parkujeme kousek za Koča pri Peričinku, těsně před velkým stoupáním. Tři jsme na lyžích, jen Pavel má sněžnice. Dál tedy pokračujeme po Triglavské cestě krásným prašánkem chca nechca po svých. Za chvíli jsme na parkovišti, které je kompletně pod sněhem. Míjíme Alžajev dom v Vratih. Původní plán byl dojít až do Bivaku pod Luknjou. Jenže brzo bude tma, bivak je ještě daleko a taky se tam netopí. Kousek za Alžajevovým domem je perfektní přístupná chatka s kamnama. Takový je luxus! Netrvalo dlouho a padlo rozhodnutí zůstat pro dnešek zde. Nocujeme sice o 580 výškových metrů níž, než jsme původně chtěli, ale to nevadí. Zítra to hravě doženeme. Roztápíme v kamnech, jíme, pijeme a dalšími způsoby konzumujeme naše bohaté zásoby a děláme si hezký večer. Na přechody už dávno nosím instatní jídlo, které perfektně koresponduje s mými kuchařskými skills. Pytlík, který se jen zalije horkou vodou je pro mě ideál. A musím přiznat, že tato pohodová příprava mi naprosto vyhovuje nejen v záhrabu na hřebeni, ale i teple horské chatky. Je krásná hvězdná noc. A tak si po vydatné večeři užíváme krásné horské přírody bez světelného smogu.

Večeře pěkně v tepleHlavně se pořádně nadlábnoutFoto 2aUžíváme si krásné hvězdné oblohy, klidu a pohody

 

tip

TIP - Nabídku kvalitní dehydrované  stravy najdete zde.

Jídlo, které nejen nasytí, ale i skvěle chutná. Navíc bez zbytečných E-ček, dochucovadel a chemie.


Ráno jsme zaznamenali snahu jednoho člena o brzký odchod. Nesetkal se však s příliž pozitivní odezvou. Vyhřáté péřáčky opouštíme jen zvolna a neradostně. Z chaty pak vyrážíme až něco před osmnou. Míjíme pomník připomínající partizány padlé za války - velkou skobu s karabinou. V tomto místě odbočuje doleva Tomiškova Pot, my však pokračujeme dál údolím, podél potoka. Když se dostáváme z lesa, vidíme po levé straně severní stěnu Triglavu a také místa, kudy by se měla klikatit ferrata - Pot čez Prag. Nevidíme však jediný řetěz, jediné lano. Vše je pod sněhem.

Dolina VrataÚdolím pokračujeme stále rovnou za nosem

Stoupáme prašánkem dál až do sedla Luknja. Nikde žádná stopa, nikde ani živáčka, jen se to občas kolem nás vysype. Po cestě míjíme bivak a jsme rádi, že jsme se k němu nevydali ještě večer.


Foto 6


V sedle sundáváme lyže, připínáme je na batoh, nasazujeme mačky, tasíme cepíny. Plni sil se pouštíme do lezecké pasáže na hřebínek, kudy vede ferrata na Triglav - Bambergova Pot. Je 13hod SEČ. Pavel razí cestu. Má z brusu nové zbraně a o to větší je chuť. Jenže - skála je podsněhem, odhrabování notných vrstev prašanu zabírá dost času. Pod prašanem hladká prudká skála, kde ani nové hroty nenalézají vytouženou spárku. O to hlubší díra je pod námi. Je 13:30 SEČ a postoupili jsme asi o 2300 výškových centimetrů. Před námi je dlouhý hřeben na vrchol a pak ještě sestup na chatu pod Kredaricou. Ano, čelovky máme. Pro strach uděláno taky. A tak tam stojí na hřebeni nad propastí čtyči borci “made of steel and fire” a přemýšlí, jestli byl jejich nápad opravdu tak briliantní, jak si původně mysleli.

Fronta na lezbuKonečně tasíme motyky

V hlavě se mi vybavují Darwinovy ceny na jůťjůbu a hlasuji pro sestup. Nakonec je sestup odhlasován většinou. Cajky opět do batohu, lyže nasadit a užíváme si parádní sjezd dolů do doliny.


Foto 9

 

Do zimní (ne)pohody hlavně s dobrým jídlem Lyofood


U auta potkáváme další borce, kteří míří nahoru. Vypadá to, že to tu znají. Touto stranou se prý na Triglav v zimě dostat nedá, že máme zkusit cestu z údolí Krma. Sjíždíme do Mojstrany do civilizace. Dáváme pizzu, bíra a v merkátoru doplňujeme proviant. Ubytováváme se v místním penziónku v cimře, kde je zima jako v sírně. Zahajujeme chillout a přemýšlíme, co s načatým víkendem. V neděli se má počasí výrazně zhoršit a proto se nám přes noc na hřeben nechce. V sobotu ráno opět nevyrážíme před osmou. Razíme heslo, že je důležité nepřepálit začátek. Jeden z členů má již delší dobu v plánu výstup na Mangart (2679m), třetí nejvyšší horu Slovinska. Výstup by měl být krátký, rychlý, jednoduchý. Jedeme. Po hodině v autě zjišťujeme, že odbočka z hlavní cesty není prohrnutá a že od původně plánovaného nástupového místa nás dělí 10km silničky pod notnou vrstvou sněhu. Další zmařený plán. Nevadí, my jsme hlavy mazané a sypeme z rukávu další plán. Sedáme do auta, vracíme se zpět, v Kranjska Gora odbočujeme na jih a stoupáme serpentinama. V plánu máme výstup na Prisank (2547m). Mělo by to být celkem krátké, hezké, reálné a kolem jsou i bivaky. Počasí je stále nádherné. Jak tak stoupáme, zjišťujeme, že tento geniální nápad jsme nedostali sami. V oblasti jsou stovky, tisíce, možná miliony skialpinistů a turistů. . . Protoloukat se davem rozhodně není to, co od pobytu v horách očekáváme a tak opět otáčíme. Z výlet se stává hezký roadtrip, Slovinsko poznáváme z okýnek automobilu a to všichni zúčastnění nabušení horalové kvitují. Přemýšlíme, co dál. Proč se nejet podívat do údolí Krma, kudy by se snad dalo dostat na ten Triglav. Jen tak omrknou terén, kousek se projít na pásech. Další hodinka v autě a opět narážíme. Počítali jsme, že cesta bude prohrnutá třeba do poloviny údolí. Jenže autem se nedá dostat nikam. Takže jestli chceme někam jít, můžeme se ťápat x kilometrů po rovině v dolině s tím, že zpět budeme muset stejně na pásech a stejně neuvidíme nic. A to nechceme. Nyní už nám pomalu dochází  nápady. Zastavujeme se tedy v informačním centru v Mojstraně, kde nám slečna poradila, že můžeme zajít na místní ledy. Ano, místo opravdu nalézáme. Motyky by se tu daly provětrat, ale za 15Euro na osobu. Rampouch je to takový krátký, led nevypadá nijak hezky a hlavně je to jako jít na překližku. Procházíme si ledové království jak rodinka s dětmi a opět sedáme do auta. Jedeme se mrknout ještě na jedno místo, kde by mohlo být přírodní lezení. Opět se nedostáváme nikam, protože cesta je pod sněhem.

Pěkné výhledy někdy stačí i od auta :)Nakonec celou sobotu jen prozkoumáváme místní lezecké možnosti

Ale aspoň odtud vidíme na Triglav a říkáme si, jak by mohlo být nahoře krásně. Pak se zrodil další geniální plán. Nějaké ledy tu nateklé jsou, to je dobrá zpráva. Pojeďmě do Bledu, tam je hezky. Přez zamrzlé jezero si dojdeme na skialpech ke kostelíku na ostůvek a tam zaskvotujeme. A tak se taky stalo! Až na to, že jezero zamrzlé nebylo. Tak jsme si udělali další “rodinnou”procházku, dali pizzu a bíra, ubytovali se v místním penzionu a udělali si hezký večer u fotbálku v knajpě. Inu byla to hezká poznávací sobota. Rozvěšeli jsme pytle skoro po celém Triglavském Národním Parku, najeli kvanta kilometrů a cajky a ani nevytáhli, ale aspoň jsme to tady trochu poznali v zimě.

Foto 12


V neděli už míříme domů. Ale abychom ze sebe mohli mít aspoň trošku radost, míříme k ledopádu Gusswerkfall. Ledopád je hned u cesty. Led sice neni prvotřídní, místy má jen 10cm tloušťky a někde i méně. Lézt se ale dá. Taháme si první délku a máme radost z pohybu. Večer se ale kvapem blíží a domů ještě daleko. Tak slaňujeme z prvního štandu a mizíme. Pokračujeme v naší krasojízdě až domů. Nakonec všechno dobře dopadlo, nikomu se nic nestalo a my jsme bohatší o mnoho zkušeností.


Foto 13

 

jan hrezik

Autor textu a fotografií: Jan Hrežík - cestovatel, dobrodruh, horolezec, skialpinista, šprýmař, průvodce outdoorové cestovky a nadějný fotograf.

Další info o Honzovi najdeš na jeho Facebookovém profilu

 

Kontaktní informace

Adresa:
Vsetín, Velký Skalník 1465

Mail:
info@vodahory.cz

Tel.:
+420 733 549 675

IČO: 74502182
DIČ: CZ7211105902

O nás

U nás začínají všechny výlety, výpravy, expedice, ale i plány a sny.

Rádi vám poradíme s výběrem vhodného materiálu a vybavení, který vám pomůže uzkutečnit vaše plány.

×
Nabídka E-shopu