Blog

Březen 2020

Karanténa, den 11., v Rakousku na jednom statku mezi poli tak 40 minut od hranic

Tenhle povinně strávený čas doma dělá s každým asi něco jinýho. Čtete zprávy a tak, říkáte si, jak to bude... Jak a kdy se budete moct přesunout do své vlasti, když teď bydlíte v sousední zemi... Někdo háčkuje, maluje, dělá to, na co nebyl čas nebo byl spíš problém čas si najít v naší uspěchané době.  Může to být i čas na splněných starých restů – svých nebo slíbených. Teda pokud se vám chce :-) Ovšem no face to face! Může to být taky prostor k napsání článků, které měly být už dávno napsány...

Srpen 2019

Fanské hory

Toto léto jsem měla možnost navštívit zemi, kde čas ještě běží normálním tempem, nikdo nikam nespěchá a lidé používají starý způsob komunikace – usmívají se na vás a mluví s vámi (namísto koukání do chytrých telefonů).  Země, kde prostě online budete maximálně v hlavním městě. A v horách budete mít šanci poslat sms jen v nejvyšších sedlech (za předpokladu nedisponování satelitním telefonem), do kterých se dostanete, protože výš se už bez horolezeckého vybavení a zkušeností nevydáte... Takový je TÁDŽIKISTÁN.  Země, kterou z 93% zabírají majestátní vysoko se tyčící hory.

Z letiště v Dušanbe se přesouváme objednanými džípy do kempu u jezera Iskanderkul. Vylosovali jsme podsaditého řidiče s rádiovkou a já k tomu ještě místo vepředu s výhledem přes rozsáhlého pavouka na čelním skle.

Ale kam se všude vydáme? Nebudu tu psát turistického průvodce, takže podrobný popis tras určitě nečekejte :-)  Spíš bych se raději zaměřila na nějaké zajímavosti a vlastní prožitky… Ale tak aspoň trochu k tomu, kde jsme byli.  Zpátky tedy k jezeru Iskanderkul, kde se zdržíme 2 noci. V plánu jsou v rámci aklimatizace túry v blízkém okolí a pak také u vesnice Sarytag. Po těchto dnech se přesouváme do turisticko-horolezecké základny Vertical Alaudin ve výšce 2640 m.  Kemp leží v malebném údolí řeky Čapdara, je to poslední místo, kam se dá dostat džípy, takže dál už jen po svých.  Všude kolem se tyčí majestátné vrcholky hor jako Politechnik (4241 m), Čapdara (5049 m), Promežutočnyj (4740 m) a další – prostě krása. Proti proudu řeky Čapdary dojdete až k blankytně modrému jezeru Alaudin, dále pak vzhůru údolím až k nejvýše položenému kempu této oblasti – u Mutných jezer (3520 m), kterému dáváme pracovní název kamenolom (později bude vysvětleno).  Sem se ale dostaneme za 3 dny.

Po přespání v Alaudinu se vydáváme přes sedlo Laudon (3630 m) ke Kulikalonským jezerům, kde spíme 2 noci. Jde se nám zlehka, batožinami jsme obtěžkali osly a dali tím možnost přivýdělku místním. Kulikalonská jezera by rozhodně nikdo, kdo má v plánu trekovat ve Fanských horách, neměl vynechat. Fotogenická jezera lemující stářím různě zkroucené jalovce, pohled na masivní skalní masiv Mirali se stejnojmenným vrcholem ve výšce 5016 m, taková oáza klidu. Pohled na jezera z výšky, který se nám naskýtá další den při jednodenním výšlapu je pecka, ženeme se však rychle dolů, protože se stahují černé mraky a taky máme objednaný šašlik :-)

Po propršené noci vyrážíme zase nalehko přes sedlo Alaudin (3860 m) kolem stejnojmenného jezera, kde se zdržujeme na jídle a dál pak ke zmiňovanému kamenolomu – Mutnym jezerům. (Tato jezera od nás dostala tento název proto, protože oproti ostatním zeleným (relativně) kempům jsou zde jen kameny a někdo prostě potřebuje přirovnání.)

Kamenolom to byl ale opravdu překrásný. Postavíte si stan na místě obklopeném těmi nejvyššími vrcholy – z nich nejvyšší Čimtarga (5489 m), Energia (5120 m), Zamok (5020 m) a další. Trávíme zde 4 noci, děláme treky, vaříme (jak se říká ohřívání vody na dehydratovanou stravu). Našim cílem je dosáhnout sedla Čimtarga ve výšce 4760 m, což se nám daří a následující dny se přesouváme do Vertikalu Alaudin a pak i do Dušanbe, kde plánujeme užít si trochu kultury.

Zlaté zuby

Náš řidič se jmenuje Ali, je mu něco mezi 55 – 70 roky. Těžko říct. Projíždíme zážitkovým tunelem Anzob. Zážitkovým proto, protože je dlouhý 5 km a je neosvětlen :-D Ali mi až k jezeru Iskanderkul po cestě dělá výklad a já to dál tlumočím ostatním v autě. Díky bohu, že všichni mluví dobře rusky, protože s perštinou, kterou se baví mezi sebou, jsem na tom špatně.

Ptám se na technickou auta. Ta je prý v pohodě… rafička na tachometru lítá sem a tam. A my to svištíme zatáčkama, serpentinama a já na místě spolujezdce začínám brzdit co to jde.  Ali to pozoruje a směje se na mě svým zlatým úsměvem. Zlaté zuby mají prostě všichni, samozřejmě více s přibývajícím věkem. Tádžigystán je bohatý na nerostné suroviny, včetně zlata, takže tím se to vysvětluje. Bohužel země je chudá a nemá počáteční investice na rozjetí těžby, proto je ve Fanských horách na mnoha místech možné vidět Číňany, kteří je mají...

Máte šašlik?

Persky jsem se naučila jen pár super slov, z nichž jedno je beduni gušt (vegetariánské jídlo). To se vám velmi hodí, když se zcela výjimečně ukáže, že ve skupině nemáte žádného vegetariána.

Související články

Do zimní (ne)pohody hlavně s dobrým jídlem Lyofood

Šašlik. Každej chtěl všude šašlik – asi proto, že jsme fakt zvyklí jíst maso a tak si samozřejmě každý masožrout si jako nejlepší jídlo představí pořádnou flákotu. U Kulikalonských jezer jsem při večerní procházce objevila ještě jednu „čajovnu“ s „prodejnou“. Slovo dalo slovo a my se domluvili na další den. Šašlik byl ze skopového a byl vynikající, nejlepší za celý náš pobyt a proto další kdekoliv jinde ochutnaný, se tomuto nevyrovnal. Maso pastevci uchovávají zabalené v látce a zakopané v zemi, před námi pak bylo naporcováno a zpracováno. Výborný je samozřejmě i plov (maso s mrkví a rýží) a další jídla, ale to by bylo na samostatnou kapitolu. Nutno říci, že se ke všem jídlům skvěle hodí místní koňaky. A samozřejmě čaj.

Prašnost a střevní potíže

Jen krátce k těmto dvou tématům. Ohledně střevních potíží v této zemi se dočtete všude. My měli všelijaké prostředky k desinfekci vody a i ti, co byli nejlíp vybaveni, si užili. Vzniknout by se dalo novému sportu – běhu s toaletním papírem.

Ani důsledná ranní a večerní desinfekce této skutečnosti nezabránila. Ono to asi není až tak tolik tou vodou, ale spíš prašným vzduchem, ve kterém poletují částice z koblížků oslíků a dalšího zvířectva.

Vybavení

• Batoh Lowe alpine Altus ND 50:55 (pořizovaný na tuto akci, většinou totiž nosím 40 l a vzhledem i k proběhlé operaci kolene vidím 55 l tak pro mě akorát. Nacpu tam vše, kdyby nebyli oslíci, tak to v pohodě unesu).
  
  
  
• Terra Nova Voyager 2 stan (expediční stan s nízkou hmotností 1,84 kg, rychle postavitelný)
  
  
  
• GSI Halulite Microdualist 1,4 L sada nádobí (používám ji už několik let, lehoučká, dobře se umývá)
  
  
  
• Sawyer Mini Filter filtr vody (skladná věc, se kterou ale moc spokojená nejsem, navíc se mi to v Tádžiku dost ucpalo a asi se poohlídnu po něčem jiným, i když viz. výše – je to fakt třeba?)
• Lyofilizované jídlo značka Lyofood (upřímně už jen tohoto výrobce, poněvadž má zajímavé kombinace/ variace a chuť je taky jinde. Moje nejoblíbenější je dušené vepřové s kroupami.)
  
  
  
• Asolo Greenwood GV dámská obuv (teď mají novou fazonu, moje po 5. sezónách nově podbité, pohodlné trekovky)
  
  
  
• Mountain equipment Frostline Hooded Wmns Jacket dámská péřová bunda
  
  
  
• Ortovox 105 Tec Mountain T-Shirt dámské triko
• Ortovox Fleece Light Melange Hoody dámská mikina (Model tuším rok 2016 a stále drží)
  
  
  
• Therm-a-Rest NeoAir Xtherm nafukovací karimatka
• Spacák letní péřák
• LifeSystems First Aid Kit Explorer lékárnička
• Taky spoustu dalších věcí a drobností :-)
  

Závěrem

Na první pohled jde vidět, že země je na nízké ekonomické úrovni. Zemědělství díky horám nemá šanci. Z malých políček lidé sváží na oslech otýpky sušené trávy. Všude vidíte usměvavé obličeje ošlehané sluncem z práce venku.  Země je to ale čistá, dokonce i Dušanbe.  (Jediné místo, kde byly odpadky, byly Mutnye jezera – konzervy, obaly od Travellunchů a další věcí od turistů zastrkané mezi skalami. Nasbírali jsme 2 pytle a po oslech poslali dolů, ale chtělo by to tak kamion).

Země je taková, jací jsou lidé…. Za těmahle se moc ráda vrátím. Uvidíme, jestli se letošní situace zlepší a povede se. Věřím, že ano i když né třeba letos. A taky doufám, že nebudeme muset cestovat do Vánoc jen prstem po mapě…

Autorka textu: Lucie Řehořková, cestovatelka, turistka, cyklistka, dobrodruh. Překladatelka a tlumočnice, průvodkyně v outdoorové cestovce a znalkyně nejen dobrého vína.