Blog

Canyoning je naprosto ideální aktivita do horkých letních dnů. Takové spojení hor a koupání. Jdete totiž po proudu korytem studené horské říčky, na které vzniklo dostatečné množství přírodních vodopádů, skoků a jiných překážek. A aby byla ještě více atraktivní, tak voda je téměř ledová. Koryto je ještě většími nadšenci zajištěno nýty. Jelikož jsem se přivdala do skupiny zkušených canyonářů, vrháme se do kaňonů na vlastní pěst bez průvodců. Jedna z nejbližších oblastí, kam se dá vyrazit jen na otočku na víkend, je rakouský národní park Gesäuse.

A jak vypadá takový běžný den v kaňonu?

Povětšinou se snažíme spát někde u auta poblíž plánovaného kaňonu, kde to ideálně není zakázané. Den začíná tradičně kávičkou a míchanými vajíčky. Při snídani si čteme detaily o kaňonu a pokud je přístupová cesta popsaná nějakou nesrozumitelnou řečí, jako například němčinou, přidává se i překladač.

Když dorazíme na určené parkovište, začne velké balení. Lano, lano, lano, lano, lano, piraňa na slaňování, sedák, karabiny, smyce, neopren, píšťalka, helma, žímary, lékárnička a dle náročnosti i majlony, kladivo, nýty a nýtovačka.

Pak už vyrážíme na výstup ke kaňonu, což je třeba i dvouhodinová procházka do kopce.

Když konečně dosáhneme nástupního místa, musíme se nasoukat do neoprenů a přemotat všechna lana. Ta jsou pro canyoning speciální, statika s nízkým průtahem, která ideálně plave.

A můžeme vyrazit.

Kaňon není nic pro klaustrofobiky. Občas jsou průrvy temné, úzké a dlouhé. Je potřeba pečlivě sledovat předpověď počasí. Tady byste bouřku či přívalový déšť potkat nechtěli.

Kaňon není ani pro ty, kteří mají strach z výšek. Kaňon Bruckgraben, který jsme si vybrali, je především o slaňování. Tobogány a skoky do tůněk tu nečekejte.

Zato slaňování vodou je v Bruckgrabenu habaděj. Slaněni vodou je vpodstatě “obyčejné” slaňení, akorát vodopádem. Takže máte pocit, že vám u toho lijou kýble vody na hlavu.

Slanění následuje slanění. Neustále tak musíte přemotávat lana, proto je dobré jich mít více. Ať nemusíte na sedmimetrové slanění vytahovat osmdesátku. Nejdelší slanění v tomto kaňonu měří 25 metrů.

TIP - Přesto, že se pod neopren nic neobléká, je vhodné si vzit plavky pro případ slunění a koupání na konci tůry - ne vždy musíte být u řeky sami ;-)

Kaňon Bruckgraben končí po třech hodinách a 280 výškových metrech u řeky Enže. Ale zábava překvapivě nekončí. Potkáte zde nejlepší návratovku, jakou jsem kdy zažila. Prostě obejmete svůj batoh s těmi (doufejme) plovoucími lany a necháte se za nevěřícných pohledů raftařů unášet proudem až k parkovišti.

Na parkovišti pak mezi rodinkami na nedělním výletu působíme v neoprenu a přilbě trochu nepatřičně. Nejeden výletník se nás tak ptá, co jsme zač. Ani když se převlékneme, exotičnost neschováme, neboť po okolí rozvěsíme veškeré předměty ve snaze je alespoň trochu osušit.

A u Plzničky či opět u kávičky hodnotíme před cestou domů, co jsme za posledních pět hodin (včetně nástupu) zažili.

Tak takový je náš den v kaňonu.

		TIP - materiál, který by se mohl hodit
Lana		Vaky		Blokant
Beal Aquatech 9 mm	Tendon Salamander 10,2 mm	Beal Hydro Bag 40 l	Beal Swing Kit 17 l	CT Quick Roll
Slaňovací osmy		Vodotěsné lékárničky		Sedák
Petzl Pirana	Kong Oka	LifeSystems First Aid Kit	Lifesystems First Aid Dry bag 2L	Beal Hydro Team

Autorka textu i fotografií: Outdoorová blogerka Eliška Svobodová Ráda mizím do přírody. Když to nejde na delší dobu, tak jako dříve (jsem zaměstnaná na plný úvazek v Praze v kanceláři s pěti týdny dovolené) beru zavděk alespoň víkendy. V podstatě to už ani jinak neumím. Z měsíčních výletů s batohem mimo Evropu se tak moje aktivity smrskly na kratší akce, které naplňuje především cyklistika, alpské čtyřtisícovky, čundry, skialpy, běžky a občas to zpestřím canyoningem, ferratou nebo lehkým (ledo) lezením. V roce 2016 jsem si dopřála zas jeden delší "výlet" a vylezla na svojí první sedmitisícovku Pik Korženěvské v Tádžikistánu. Začtěte se do dalších příběhů na Eliščině blogu Outdoorová blogerka