VodaHory.cz - Vše na vodu a hory
VodaHory.cz
Vše na vodu a hory...
×
 x 

košík je prázdný

Kontaktujte nás +420 733 549 675
info@vodahory.cz

V kempu na předměstí Aosty svítí sluníčko. Jsme jen pár kilometrů od Cervinie a nevěřícně hledíme směrem k Matterhornu, jehož okrsek halí hustá tmavá oblačnost. Stejný pohled se nám naskýtá, otočíme-li svou pozornost na severozápad k Mont Blancu. Všude kolem na dohled se čerti žení, ale tady, tady je ráj. Na vinicích dozrává víno a pověst Vallé d’ Aosta jako klimatické oázy pod Alpami je beze zbytku naplněna. Tentokrát už nikam nespěcháme.

Gran Paradiso

Šedesátimetrové lano přeměňuji v předimenzovanou prádelní šňůru. Sušíme, relaxujeme a vstřebáváme dojmy. Stejně ale dlouho neusedíme a oko už pošilhává po předpovědi počasí. Vallé d’ Aosta je skutečně jediným místem, kde
je hezky.

Okolní čtyřtisícovky od Mont Blancu až po Monte Rosu obsadil nečas, ve kterém není místo pro dobrodružství, ba ani pro život. Je jen jeden vrchol, který v následujících dnech nabízí podmínky k výstupu. Gran Paradiso (4 061 m). Jediná italská čtyřtisícovka, která se nenachází na hranici, ale ve vnitrozemí. Jedna z nejnavštěvovanějších čtyřtisícovek Itálie, navíc „nechutný“ choďák. No ale co s tak dobrou aklimatizací? Žádná výmluva se nenabízí, tak hurá na kopec. Po jednom letním dni, který jsme strávili poflakováním se po Aostě došlo konečně i na opravu zaseklých dveří Pavlovy mazdy. Zlaté české ručičky a jemná hodinářská práce za pomoci kombinaček a cepínu oslavila zase jednou úspěch, a tak balíme suché spodky a ostatní cajky, a přesouváme se (už konečně jako lidi a ne jako tankisti), na konec silnice do osady Le Breuil (2 000m) v národním parku Gran Paradiso s cílem zdolat stejnojmennou horu. Abychom tu turistiku alespoň trochu vylepšili, vzali jsme to takovým skorookruhem přes chatu Chabod (2 750m). Nutno přiznat že výstup serpentýnami kamenného chodníčku modřínovými lesy a posléze horskými loukami skýtal nádherné pohledy na romantickou krajinu, která má podstatně lahodnější charakter než zvětralé břidlice šedivých pouštních úbočí valiských alp. Na chatě jsme tentokrát za mastňáky a užíváme si polopenze za 44 EUR. Tříchodová večeře a pestrý výběr u snídaně splňují naše očekávání a nezbývá tedy než okolo 6. hodiny vyrazit vstříc ledovci.

thumb 20170911144046 DSCN4149thumb 20170911162744 DSCN4170thumb 20170911174520 DSCN4181thumb 20170911181624 DSCN4182

Na ten docházíme dobře znatelným a značeným chodníčkem přes skalní kotel nad chatou a následně sutinový hřeben. Na ledovci je dobře známý lidumilnými horskými vůdci vydupán chodník, který nás neomylně dovede až k vrcholu. Od rána fouká mrazivý vítr od západu a viditelnost se snižuje. Vážeme se na lano a začínáme kličkovat mezi trhlinami vzhůru. Aklimatizace je konečně znát. Tahám Pavla na laně a nevšímám si zadýchaných členů družstva, které předbíháme. Pouze jednomu se pokusím vysvětlit, jak má správně držet cepín. Na nástupu na ledovec od druhé oblíbené chaty Vittorio Emanuelle už se srocují davy. Naštěstí už jsme nad nimi.

20170912083916 DSCN4197

Ovšem s přibývající výškou sílí i vítr a pocit zimy. Docházíme do sedla pod Il Roc a začínám dost vážně uvažovat o tom, že sáhnu do batohu pro péřovku a hardshellové kalhoty. Převlékání ve vichřici a tuhém mrazu nás přinutilo chtě nechtě vystoupit z komfortní zóny. Prsty, necitlivé, lehce omrzlé ze Strahlhornu, během půlminuty přemrzly na kost. Naposled jsem tohle zažil v Krkonoších na ledech, a tak jsem dobře věděl co mě čeká. Na ten pocit, kdy se začnou prsty zase zpátky prokrvovat je nutné připravit hlavu a hlavně svěrače, bo z toho by se jeden po… Ze zvuků, které vydával Pavel jsem pochopil, že je na tom s rukama stejně, a to mě potěšilo. Pocit sounáležitosti je velkou pomocí při překonávání strastí, do kterých se bez rozumu pod vlivem skupinové dynamiky společně vrháme. Na tomto místě většina družstev velí k ústupu do doliny. Všimli jsme si toho až když jsme po cestě z vrcholu už nikoho nepotkali. V nulové viditelnosti díky vyšlapané stezce dupeme až na vrcholový skalnatý hřebínek. Zde asi 80 metrů postupujeme na krátkém laně až k bílé soše Madony na vrcholu. Byla chladná a nedůvěřivá. Ani mé vřelé objetí ji neodměkčilo. Políbit jsem se ji neodvážil neboť při dané teplotě a vlhkosti mi hrozil osud žáků z filmu Obecná škola. Takže pár třeskutých fotografií a dem dom. Co tady, když je vidět tak akorát na konec toho krátkého lana?

thumb 20170912104856 DSCN4201thumb 20170912104904 DSCN420220170912105056 DSCN4208

Sbíháme zpět do sedla, a ještě kousek po ledovci. Otáčíme se a pozorujeme jasné modré nebe nad vrcholem, který se po našem odchodu vyčistil k nepoznání. Je to k zlosti, ale zase jsme byli jedni z mála, kdo Madonu ten den pozdravil, a to nám dává falešný pocit jisté bezvýznamné výjimečnosti.

thumb 20170912120804 DSCN4213thumb 20170912121038 DSCN4216 

Z ledovce scházíme skalnatým hřebenem k chatě Vittorio Emanuelle, a po krátkém občerstvení pokračujeme opět příjemným serpentinovým chodníčkem horskou loukou, ze vrzání opotřebovaných kolen, vstříc modřínovým lesům v údolí až na parkoviště. Před západem slunce skáčeme do vozu a uháníme směr průsmyk sv. Bernarda. Kde pořádáme poslední raut v „kempu duchů“, plném karavanů, kde nebylo živáčka. Ráno zatnout zuby a vysedět a přežít cestu domů. Škoda, že to končí...

 

 

kuba skrobak

Text a foto: Jakub Škrobák - sice ajťák, ale dobrý týpek a kamarád, který prožívá na horách, skalách a při lezení krásné a vzácné chvilky.

Kubův blog

pavel schiefer Spoluautorem fotek je Pavel Schieferdecker - otec dvou dětí a flegmatik s vášní pro hory. Nejen na druhé straně foťáku, ale i na prvním i druhém konci lana je na něj vždy spolehnutí.

 

 

Kontaktní informace

Adresa:
Vsetín, Velký Skalník 1465

Mail:
info@vodahory.cz

Tel.:
+420 733 549 675

IČO: 74502182
DIČ: CZ7211105902

O nás

U nás začínají všechny výlety, výpravy, expedice, ale i plány a sny.

Rádi vám poradíme s výběrem vhodného materiálu a vybavení, který vám pomůže uzkutečnit vaše plány.

×
Nabídka E-shopu