VodaHory.cz - Vše na vodu a hory
VodaHory.cz
Vše na vodu a hory...
×
 x 

košík je prázdný

Kontaktujte nás +420 733 549 675
info@vodahory.cz

 

Je čtvrtek 7. září 2017. Unavené tělo dostalo po 6 dnech sprchu, teplou večeři a lahev místního červeného. Generální štáb ještě požaduje 2 dny příměří na regeneraci a doplnění posil červených krvinek, jejichž hladina je po pobytu ve čtyřech tisících na vzestupu. Žádosti se ovšem nevyhovuje, neboť předpověď počasí velí k zachování rychlosti postupu, protože nepřítel nespí, a v podobě tlakové níže se nezadržitelně blíží ke kótě 4 478. Chceme-li vrcholu Monte Cervino alias Matterhorn dosáhnout dříve, musíme sebou hodit.

Matterhorn

thumb 20170907102855 DSC 0078thumb 20170907125122 DSCN4025thumb 20170907133654 DSC 0083

Vstáváme brzy a přesunujeme se autem do letoviska Breuil-Cervinia. Romantické místo, jemuž dominuje Monte Cervino z jedné strany, a monumentální ledovce Liskamu a Monte Rosy z druhé. Jedno z nejhezčích údolí trochu jizví síť lanovek a lyžařské infrastruktury, ale s měsíční krajinou jiných lyžařských středisek v létě se to nedá srovnat. Čeká nás 1 820 výškových metrů na chatu Carrel. Takže hurá na lanovku. Ne, že by nám cestu zkrátila, ale ušetří nám cca 500 výškových metrů, které se nám budou zítra jistě hodit. Ze stanice Plan Maison, kam nás vyvezla kabina za 9 EUR, traverzujeme hodinku k chatě Oriondé, kde ani nezastavujeme (za lepší předpovědi bychom se zde asi usalašili na noc), a začínáme stoupat proti vrstevnicím. Výstup už byl popsán mnohokrát a má šance udělat to lépe než mnoho mých předchůdců je mizivá, takže zmíním jen to, že celkem snadný, dobře značený, vytrvale exponovaný výstup přituhne až cca 100 výškových metrů pod chatou, kde je potřeba překonat řadu strmých hladkých ploten. Jištění netřeba. Hodí se vlastně až na poslední zhruba desetimetrový lehce převislý výšvih těsně pod chatou, který je nutné vyručkovat na tlustém konopném laně. Stejnými provazy, řetězy a ocelovými lany, jsou zajištěna všechna těžší místa. Bez nich by výstup byl mým odhadem za 5 UIAA. S nimi je to celou dobu tak 2-3. Na chatě je rušno. S obtížemi nacházíme a zabíráme dvě neobsazené matrace. Obrovský hrnec s nápisem „snow water“ je plný, takže užíváme místní pohostinnosti, vaříme večeři a zalézáme do spacáků s nadějí na spáneka očekáváním věcí zítřejších.

thumb 20170907151932 DSCN4036thumb 20170907152626 DSC 0087thumb 20170907154638 DSCN4043thumb 20170907173610 DSCN404420170907182308 DSCN4048

Ráno, dá-li se tomu tak říci, nás budí někteří nedočkavci ve 3 hodiny. Nám se tak brzy nechce, a tak opouštíme chatu až okolo 5:40. Světelný řetěz čelovek, který značí výstupovou trasu nad chatou, nám zvěstuje, že není kam spěchat. Ale čekat (po zkušenostech z Grossglockneru) také nemá cenu, a tak zapínám první expresku a vyrážíme vstříc vrcholu. Asi by se to bez problému dalo jít sólo, ale jeden z nás je čerstvým otcem dvou dětí, a tak jsme celou cestu k vrcholu absolvovali na 15 metrech lana s průběžným jištěním. Vždy, když jednomu došel materiál, dobral druhého, který pokračoval dál jako první. Hned nad chatou je jediný úsek (asi nejtěžší) s kratším převisem zajištěný řetězem. Vlastně taková ferata bez možnosti jištění feratasetem. Následuje traverz 80 metrů po polici vpravo od hřebene. My jsme zde lezli šikmo vzhůru trojkovými úseky celkem zbytečně, ale nakonec jsme i tak trefili ocelové lano, které nás feratovým stylem dovedlo až pod místo, kde se stoupá kolmo vzhůru na hřeben Liongrat. Posledních 20 metrů je zajištěno bytelným řetězem. Odtud se jde mírně vlevo od hřebene v prudkém sněhovo suťovo plotnovém terénu až na předvrchol Pic Tyndal (4 241), za jehož hranou jsme konečně našli útočiště před vytrvalým mrazivým západním vichrem, který nás celý den sužoval svou monotónní zarputilostí. Počasí je nádherné, i když směrem k Mont Blancu již pozorujeme srocující se jednotky nepřítele k večernímu úderu.

20170908091932 DSCN4068

Hřebínek Pic Tyndalu se mění v žiletku. Překonáváme několik věžiček nahoru a dolů s jedním slaněním (připomíná to trochu tatranský Vidlový hrebeň) až do sedla pod vrcholovou hlavu Matterhornu. Na tu stoupáme sérií ploten, kolmých stěn a výšvihů, které jsou zajištěny konopnými provazy a na jednom místě dokonce provazovým žebříkem. Nabízí se myšlenka, zda cestu nezajišťoval nějaký nešťastný horal, který chtěl být ve skutečnosti celý život  námořníkem. Celá cesta je pro nás překvapivá tím, že vede většinou v dost kompaktní skále. Možná to bylo tím, že mrzlo, nebo naší čerstvou zkušeností se shnilou skálou italské strany Strahlhornu, který byl tedy podstatně děsivější. Matterhorn nám jako synonymum pro hromadu rozpadajícího se kamení nepřipadal. Možná druhý oblíbený hřeben Hörnli na tom bude o něco hůře. Okolo poledne se ocitáme na italském vrcholu s křížem. Po krátkém focení se přesouváme hřebínkem na asi 5 minut vzdálený vrchol švýcarský. Stojíme na Matterhornu (4 478). Nahlížíme do severní stěny. Pocit, že hledím z vrcholu tak legendárního kopce je tak triviálně obyčejný, až mne to překvapuje. Navíc výhledu na okolní panoráma něco podstatného chybí. Ano. Matterhorn. Je totiž pod námi. Docházím k závěru, že tuhle horu je rozhodně dobré mít v deníčku, ale stejně je pěknější zespoda nebo ze strany, když dominuje svou souměrnou jehlou výhledu, než když ji má člověk pod nohama.

thumb 20170908071426 DSCN4059thumb 20170908122150 DSCN4076thumb 20170908123602 DSCN4086

Video MatterhornVrchol.mp4 Přechod vrcholového hřebene Otáčíme svou pozornost k sestupu. Slaňujeme na twinkách několik délek pod vrcholovou hlavu, přelézáme Pic Tyndal, slézáme a slaňujeme k řetězu nad chatou. Na slanění jsme se vybavili i druhým lanem ve snaze ušetřit si motání na štandech a slaňovat co nejdále, ale nejsem si jistý, že to k něčemu bylo. Po zkušenosti se spíše přikláním k závěru, že jedna šedesátka na polovic by byla praktičtější. Zejména v silném větru, který často lana odvál do ***, a zamotával je do útvarů při jejichž likvidaci padlo nejedno silné slovo. Sestup, při němž jsme byli zřejmě až příliš opatrní, nás zaměstnal na delší dobu než jsme si představovali, a tak do chaty Carrel dorážíme 10 minut po západu slunce a chvíli po velmi citelném zhoršení počasí.

20170908175124 DSCN4099

Ráno s napětím vykukujem do mordoru, který obklopuje orlí hnízdo chaty Carrel. Vichr, viditelnost 10 metrů a namrzající mlha se sněžením dávají tušit, že sestup nebude zadarmo. Ovšem varianta zůstat na chatě nepřipadala v úvahu, neboť bylo zjevné, že tahle změna počasí nebude na odpoledne, a nikdo z nás nechce na chatě hladovět a mrznout dalších několik dní. Při výstupu jsme se moc nesoustředili na to, abychom si zapamatovali kudy vede cesta z chaty. Ovšem velmi dobře jsme věděli, že je zde kam spadnout, a že pád zde by byl dlouhý a fatální. Naštěstí jsme zjevně nebyli první ani poslední, kdo zdrhal v těchto podmínkách, takže jsme záhy přišli na to, že úsek ploten pod chatou, které přes noc pokryla ledová glazura, je vybaven slaňáky po 25 metrech. Takže série 5 slanění nás dostala bezpečně na suťový chodníček do sedla pod Lví hlavou. Zde nás čekalo ještě několik orientačních obtíží, ale velmi zvolna jsme se postupně prokousali a proklesali z pásma sněžení, přes pásmo ledové tříště, až do pásma deště, nad chatou Oriendé. Chatařka spráskla ruce nad dvěma namrzlými hastrmany, a se slovy: “Deo gracia!” nám ukázala sušárnu. Odměnili jsme její laskavé přijetí a své žaludky solidní hostinou. Po dvou chodech a 30 Eurech jsme na rozdíl od skupiny Rusů, kteří jeli dolů terénním taxíkem za stovku, nahodili naše mokré overaly a vyrazili 7km k vozu zaparkovanému v údolí. Mokrou bagáž hážeme na žďárák na zadních sedadlech, a se slovy loučení opouštíme slzavé údolí Cervinie vstříc sluníčku v údolí řeky Aosty a dalšímu dobrodružství.

thumb 20170908182550 DSCN4105thumb 20170909123741 DSC 0093thumb 20170909172131 DSC 0094

 

 

 

kuba skrobak

Text a foto: Jakub Škrobák - sice ajťák, ale dobrý týpek a kamarád, který prožívá na horách, skalách a při lezení krásné a vzácné chvilky.

Kubův blog

pavel schiefer Spoluautorem fotek je Pavel Schieferdecker - otec dvou dětí a flegmatik s vášní pro hory. Nejen na druhé straně foťáku, ale i na prvním i druhém konci lana je na něj vždy spolehnutí.

 

 

 

Kontaktní informace

Adresa:
Vsetín, Velký Skalník 1465

Mail:
info@vodahory.cz

Tel.:
+420 733 549 675

IČO: 74502182
DIČ: CZ7211105902

O nás

U nás začínají všechny výlety, výpravy, expedice, ale i plány a sny.

Rádi vám poradíme s výběrem vhodného materiálu a vybavení, který vám pomůže uzkutečnit vaše plány.

×
Nabídka E-shopu