Blog

Kanada se stala na dlouhou dobu naším novým domovem. Dechberoucí vyprávění a příběhy z knih v nás od malička evokovaly představy, sny a touhu se zde nejen podívat, ale na vlastní kůži se seznámit s krásnou, rozlehlou, divokou a nespoutanou přírodou a drsnými horaly.

Co jako první vědět o Kanadě? Je kurňa velká!

Kanada je druhým největším státem světa s druhou nejnižší hustotou osídlení, což samo o sobě mluví za vše. Sestává z deseti provincií a třech spolkových teritorií. V praktickém slova smyslu to znamená, že za rok nemůžete nikdy procestovat všechny z nich. Nebo alespoň zčásti procestovat. Mnoho míst je totiž tak odlehlých, že na nich možná nikdy nestanula lidská noha anebo se tam dá dostat pouze v zimě – až zamrznou tamní vody, které se tak změní v pevnou ledovou „dálnici“.

Ale možná ta velikost, odlehlost a absence lidského faktoru na 70 % plochy země činí Kanadu tolik přitažlivou. Koho by nelákalo podívat se na divoký a neprostupný Yukon, na jehož území žije dvakrát víc medvědů než obyvatel, kteří jsou navíc maximálně soustředěni v hlavním městě provincie? O panenské a dech beroucí kanadské přírodě pak nemusíme již ztrácet slovo, všichni alespoň tak trochu tušíme, jak nádherné to tam asi musí být...

Země javorového listu, Tima Hortona a zdvořilostí

Že jsou Kanaďané na svoji zemi náležitě hrdí, o tom svědčí takřka všudypřítomné kanadské vlajky. A to zvláště teď, tedy v roce 2017, kdy Kanada slaví 150. výročí osamostatnění státu, takže v obchodech jsou k mání na příklad pláštěnky, chladící půllitry nebo třeba lampiony s javorovým listem. Člověk jim to ale rozhodně nemůže mít za zlé, svoji zemi vedou (na první pohled) dobře, je tu čisto, služby jsou na vysoké úrovni a Kanaďani jsou ve většině případech milí, nápomocní, usměvaví a zdvořilí. Nikde jinde jsem neslyšela tolikrát sorry jako právě v Kanadě. A že jsou schopni omluvit se vám i za vaši chybu, to je něco! Zářným příkladem byl Kanaďan, který kolem nás procházel v obchodě a omlouval se nám jenom za to, že šel kolem (asi si myslel, že nám překáží v rozhledu) :-)

Dalším typickým příkladem národní hrdosti je řetězec Tim Horton. Je to ve své podstatě takový kanadský McDonald, ve kterém se ale prodává hlavně káva, teplé nápoje a snídaňové speciality. Nikam jinam se pravý Kanaďan pro kávu nevydá, to mi věřte. A není divu, Tim Horton je totiž ryze kanadský! I my jsem tam párkrát zavítali, i když snídaně jsme si většinou zásadně připravovali sami doma nebo pod širým nebem na našich cestách. A to nás Kanada rozhodně naučila: užít si pořádnou snídani ve formě vajíček, slaniny, pečiva, čaje, kávy a čokoládového mléka. Mňam!

Proč zrovna Kanada?

Po návratu z Nového Zélandu v roce 2015 jsem si řekla, že už tu svojí rodnou hroudu na tak dlouhou dobu neopustím. Do Čech jsem se totiž těšila, chyběla mi rodina a přátelé. Jak tomu tak ale bývá, po pár měsících, vlastně týdnech, jsem názor zcela radikálně změnila, jelikož jsem byla tak trochu nešťastná z toho, jak tady zůstalo vše při starém, jak tady na mě vlastně nic nečeká a jak v podstatě skoro nikoho nezajímá, jak jsme se celý ten rok měli. Aklimatizace probíhala dlouze a nenechavě. Ale nakonec se přeci jenom povedla a já si zase zvykla na ten místní normální? život. Svět ale i nadále zůstal otevřenou a neprozkoumanou truhlicí pokladů a já hned v prosinci toho roku, tedy o šest měsíců po návratu ze Zélandu, podala žádost o vízum do Kanady.

Opodstatněnost výběru země byla naprosto jednoznačná – Kanada byla posledním anglicky hovořícím státem (alespoň částečně), se kterým máme bilaterální vztahy ve formě Working Visa Holiday pro mladé, tedy lehce získatelné pracovní vízum na dobu jednoho roku. Netvrdím, že bych se snad nerada podívala do Chile nebo Jižní Koreji, ale vydělat si tam na cestování nejenom po jejich zemi by byla asi daleko větší řehole.

No a když Kanada, tak kam jinam než do hor. Skalisté hory byly naším vysněným cílem již od začátku, takže na výběr byl pak už jen ze dvou cílových provincií: Britské Kolumbie nebo Alberty. Na albertské horské městečko Canmore padla karta až po přečtení různých doporučení a blogů našich českých spoluobčanů, kteří již měli to štěstí v Kanadě pobývat. Dnes bychom se opětovně rozhodli jinak, a to pro severní Yukon, i když jedině přes léto, v zimě totiž Yukon stahuje svoje pracovní příležitosti a lidi se tam snaží spíš přežít než vydělat, proto jsme byli v drsné kanadské zimě rádi za práci a živobytí v poklidném a moderním městečku Canmore v Albertě, kde nejvíce mrzlo „pouze“ 37 stupňů pod nulu...

Práce a cestování nejenom v Kanadě

S přítelem jsme oba pracovali v pohostinství, já jako pokojská a on kuchtil v jedné vyhlášené canmorské restauraci, a to skoro po celou dobu naší kanadské pracovní kariéry. Sehnat práci s vízem není v zásadě žádný problém, pokud umíte alespoň trochu anglicky. Bez víza to je horší, ale ne nemožné, tam je ten jazyk pak potřeba více. Nicméně stejně jako na Zélandu, i zde jsme byli za půl roku práce schopni vydělat si nemalý balíček peněz, který jsme investovali do tříměsíčního cestování po USA, Aljašce a Kanadě, a ještě si něco přivezli domů.

Vzhledem k tomu, že jsme přestali pracovat na konci března, vyrazili jsme prvně na cesty po USA, tedy za teplem. Co taky v Kanadě v tuhle roční dobu, když v podstatě všude v tu dobu byla souvislá vrstva sněhu a ledu a všechny národní parky byly zavřené. Nicméně teploty kolem nuly v Canmore již v tu dobu zapříčinily obměnu šatníků většiny Kanaďanů a na ulicích jsme v tento čas mohli potkat lidi v tričkách, kraťasech, či dokonce v žabkách.

My ale takoví otužilci rozhodně nebyli, takže jsme po 14 dnech jízdy Amerikou byly vcelku vděční za teploty přes 20 °C. V amerických pouštích jsme pak naopak měli problém opačný – neskutečná vedra, sucho a neutuchající vítr. Ale po skoro půlroční tuhé kanadské zimě nám to v podstatě ani nevadilo. I přesto, že národní parky USA a obecně USA nikdy nebylo mým ani Martinovým cestovním snem, musíme uznat, že se nám tam moc líbilo. Po druhé už bychom to zřejmě neabsolvovali, ale vidět by se to alespoň jednou za život mělo, no né?

Co nás naopak uchvátilo nečekaně úplně nejvíc byl právě sever Kanady, který jsme prozkoumali díky Aljašské dálnici vybudované za války z kanadského Dawson Creek přes Whitehorse na Yukonu až do aljašské Delta Junction. Dálnice (anglické označení je trochu mylné – ve skutečnosti je to normální silnice první třídy) se vine nádhernou přírodou a na svých 1422 mílích si pro oko turistovo přichystá nespočet krásných scenérií a příjemných zastávek.

Sečteno podtrženo nejenom v číslech

I přesto, že naše začátky v Kanadě nebyly vůbec lehké, nakonec jsme si odvezli domů spoustu krásných zážitků, které přebily ty horší a již teď na to vzpomínáme pozitivně a trochu si stýskáme. Tříměsíční cestování nás opětovně obohatilo o spoustu krásných vzpomínek, o nové životní nadhledy a názory a posunulo nás zase o kousek dál. Zde uvádím pár milníků, které jsem na našem putování pokořili.

Nejnižší teplota: -37 °C (Canmore)
Nejvyšší teplota: 37 °C (Death Valley) = 74 °C rozdíl!
Nejsevernější navštívené místo: Fairbanks (Aljaška), 65. rovnoběžka (od polárního kruhu nás dělila jedna rovnoběžka a cca 500 km jízdy autem)
Nejsušší místo: Death Valley USA (průměrně 50 mm srážek ročně)
Nejdeštivější místo: Olympijský poloostrov USA (průměrně 4 000 mm srážek ročně)
Nejvýše jsme se naším autem vydrápali do výšky 3 300 m n. m. (Sequoia NP) a nejníže do -85 m v Death Valley.

V USA jsme navštívili 15 oficiálních národních parků nepočítaje národní lesy a monumenty, projeli jsme 9 států USA, najezdili jsme 11 050 km, projeli 1 185 l benzínu, za který jsme zaplatili cca 1 350 CAD, na cestách po USA jsme strávili 42 dní, z kterých jsme 7x spali pod střechou, a tedy 35x v autě, 9x jsme se sprchovali na jedinečných místech a 33x jsme snídali a večeřeli pod širým nebem. Viděli jsme mývaly, čipmanky, spoustu jelenovitých savců včetně losů, nespočet dravých ptáků, skunka, bizony, kojoty a medvědy.

Při cestách po USA a Aljašce jsme najezdili 9 150 km, projeli tak 870 litrů benzínu za cca 950 CAD. Putovali jsme 32 dní a každičký den spali v našem milovaném cestovním autě. Sprcha již standardně 2x týdně, když jsme měli štěstí :-) Zahlédli jsme nespočet medvědů černých, několik medvědů grizzly, vlka, ryse, pár urzonů kanadských, lišky, losy, soby, karibu, pižmoně, horské ovce a kozy, sviště, veverky a spoustu dalších zvířátek, které jsme vždycky tak rádi pozorovali.

Pokud přemýšlíte, kam příště vyrazit na čumendu, vězte, že Kanada nebude rozhodně krokem vedle. Jestliže máte obavy o váš rozpočet, pak vás ujistím, že zpáteční letenky do Kanady z Londýna se společnosti WestJet nevyjdou vůbec na veliké peníze, a navíc díky chytré aplikaci WikiCamps si pak celou dovolenou můžete zařídit velice nízkonákladově, budete-li mít k dispozici nějakého čtyřkolého oře, ve kterém se dá nocovat. Tři týdny budou pak úplně ideálním časem, ve kterém stihnete alespoň zevrubně prozkoumat krásy Skalistých hor, vydat se trochu dál do severních provincií a případně i stihnout trochu západního pobřeží. Ideální čas je podle mě září, konec léta, kdy cestovní ruch trochu opadne a turistická místa se pak stanou daleko přívětivějšími, i když vězte, že i zde v Kanadě platí pravidlo: čím více metrů nad mořem, tím méně turistů.

Autorka textu a fotografií: Barča "Jenny" Nová - cestovatelka, srdcem dobrodruh a šprýmař, rocková zpěvačka, průvodkyně outdoorové cestovky a holka do nepohody. Doporučujeme další Barčina poutavá vyprávění, která si můžete přečíst na jejím blogu Rozhodně stojí za přečtení: Na Aljašku a zpět do Kanady, USA, nebo Kanada